Sběratelská obec přátel přístrojů radioelektronických se mírně rozšiřuje. Tajemné skřínky, zvané radiopřijímače, okouzlují stále nové a nové zájemce. Než se dostaly do domácností našich předků, předcházel vývoj, popsaný už na předchozích stránkách o telegrafii. Aby bylo co přijímat, muselo existovat nějaké vysílání. To pražské patřilo mezi první v Evropě.  V roce 1935 vyšla nákladem "Radiojournalu s.r.o." knížka " Prvních 10 let československého rozhlasu", která ty začátky popisuje. Myslím, že není na škodu tuto historii vzít na vědomí. Starší sběratelé knížku znají a určitě mají v knihovnách, mladším nabízím na těchto stránkách extrakt z údajů i fotografií, uveřejněných v této knize.

Rozhlas v Československu 1923 - 1933

    ... Na jaře roku 1923 byl rozhlas československý mezi prvními stanicemi, vysílajícími na evropském kontinentu. Československo zahajuje pravidelná vysílání dříve, než všechny sousední státy. Přesně rok po oficiálním zahájení pravidelné činnosti stanice londýnské, která má mezi evropskými stanicemi vedoucí místo, v době, kdy ve Francii vysílá ojediněle Eiffelova věž, proniká éterem prvá vlna Československa. Zatímco v sousedním Německu vysílá v té, době jenom zkusmo a třikrát týdně z Königswusterhausenu a zatímco ve Vídni budují prvou malou stanici, zahajuje Praha dne 18.května 1923 každodenní rozhlasovou službu. Od ledna 1924 vysílalo v Evropě kromě Prahy ještě 19 stanic...

( citováno z knihy ”Prvních deset let Československého rozhlasu”, uspořádala A.J.Pacáková, Praha 1935 . Ze stejné knihy je čerpána a volně upravena většina informací na této stránce webu)

Motto: Rozhlas činí kulturní zdroje státu obecným majetkem …  (citace 1935)

Nový technický vynález byl brán veřejností zpočátku spíše jako technické kouzlo. Do vínku dostal poslání vychovávat a sjednocovat posluchače kulturním působením. Hudba, šířená reproduktory ( ampliony ), byla vítána s nadšením ve všech oblastech, kde se dala přijímat. Rozmach programového i technického zajištění vysílání v prvních letech byl překotný.

Po prvních koncertech ze studia byly během krátké doby vysílací stanice vybaveny zařízením k přenosu koncertů ze síní, divadelních představení, sportovních reportáží, přednášek a v neposlední řadě i zpráv ČTK a burzy. Postupně se vytvářela i  kabelová spojení mezi stanicemi, vnitro- i mezistátní. Od roku 1928 už se spolupráce vyvinula natolik, že n.př. ve vysílání nedělních koncertů se pravidelně střídaly stanice Vídeň, Varšava, Praha, Berlín a Salzburg (Solnohrad). Vysílání rozhlasu tak plnilo funkci vzájemného poznávání kultury a života evropských národů. Vzápětí přišli pracovníci rozhlasu s nápadem vysílat program, přímo určený zahraničním posluchačům v jejich řeči a prezentovat tak svoji zemi všem evropským posluchačům. Byl to jakýsi zárodek pozdějšího odděleného a specializovaného vysílání pro zahraničí.

V prvních letech bylo třeba vybudovat základní vysílače a také upravit zákonný rámec pro dosud neznámé medium. Začínalo se díky Poštovní správě, která dala k dispozici svůj telegrafní vysílač v Praze - Kbelích. Z následující tabulky je patrno jak byly nejprve využívány upravené telegrafní vysílače a postupně se budovala základní síť vysílačů. Tyto vysílače provozovala Československá poštovní správa, podle ustanovení, že vysílací zařízení patří státu. Programové zajištění měla na starosti společnost "Radiojournal s.r.o." , ustavená v roce 1923 se základním kapitálem 500.000.- Kč. Od 4.7.1925 byla tato společnost přeorganizována na polostátní s účastí státu 51%. 

Tab. 2 - V - Chronologický přehled vysílačů rozhlasu a jejich parametrů

Legenda k tabulce:

*) v závorce jsou uváděny skutečné výkony pro telefonii

**) Změna kmitočtú podle "bruselského plánu U.I.R." od 13.1.1929

***) Změna kmitočtů podle "pražského plánu U.I.R." od 30.6.1929

U.I.R.   =    Mezinárodní unie rozhlasová v Bruselu  

Další změna kmitočtů proběhla 14.1.1934 po dle t.zv. "lucernského plánu  U.I.R.

Marconi = Marconi´s Wireless Telegraph Co.

SFR = Société Francaise Radioéléctrique  

STC = Standard Telephone and Cables Ltd. , Londýn

 ISE = International Standard Electric

Pramen: Technické a některé historické údaje jsou extrahovány z knihy ”Prvních deset let Československého rozhlasu”, uspořádala A.J.Pacáková, Praha 1935

 NAVIGACE:    K další stránce o historii rozhlasu

                        Zpět na hlavní stránku