Zahranicni stanice :: Radiohistorie

Úvodní stránka > Zahranicni stanice

Poslech vysílání zahraničních stanic

Na úvod této stránky mi nezbývá, než se vrátit k začátkům rozhlasového vysílání vůbec a připomenout, že krátce po zahájení rozhlasového vysílání v té prvotní podobě dvacátých let dvacátého století si provozovatelé - stát a politici - uvědomili obrovský propagační potenciál rozhlasu. Většina rozhlasových společností, mezi nimiž nijak nezaostal tehdejší československý Radiojournal, začala šířit kromě vnitřního vysílání pro své domácí předplatitele také vysílání do zahraničí. Obsahem těchto zpráv zpočatku byly informace, které měly podat zprávu o dění v dané zemi, o jejím turistickém potenciálu a tuto zemi obecně propagovat. Některé stanice u toho setrvaly, jiné v různých obdobích namísto informací šířily propagandu. Konečné rozhodnutí, zda stanici poslouchat nebo ne, však záleželo vždy a dodnes záleží, jen na posluchači. I když nutno přiznat, že některé propagandistické pořady byly dělány velmi kvalifikovaně a dokázaly dav "usměrňovat " velmi účinně ...

... Psal se asi rok 1963 a já se stal fandou rozhlasového vysílání. U té kouzelné skříně jsem seděl každou volnou chvíli a ladil a poslouchal. Poslouchal jsem stanice naše i zahraniční, pokud vysílaly v češtině nebo slovenštině. A bylo jich v té době dost. Vysílaly především na krátkých vlnách a ty chodily nejlépe až za tmy. Přes den to bylo hlavně VKV vysílání stanice Československo. Ale k večeru, každý den v 18 hod. vysílala stanice Ö3 ( Österreich drei) z Vídně hodinový pořad šlágrů, který redigovala a uváděla paní Eva Maria Kaiser. Rádio Filharmonie šlo přeladit na rozsah CCIR VKV velmi jednoduchým způsobem, pro elektrotechnika žádný problém. Stačilo pootočit správné trimry a bylo to. Rakouské vysílání bylo v Brně běžně přijímáno, ať už se jednalo o zmíněný VKV vysílač okolo 100MHz (přesně se to nedalo určit), nebo na středních vlnách Linz, či přímo Vídeň 1. Vysílali moderní muziku ( dnes označovanou jako popík) denně v 9.20 do 10 hod, pak znovu od 11 do 12 hod. Vídeň 1 pak na SV od 12 hod vysílala pořad "Autofahrer unter Wegs", kterou většina z nás, němčiny tehdy neznalých, jednoznačně identifikovala jako"autofára". Pomocí těchto mediálních zdrojů jsme byli informováni o moderních trendech pop music té doby.

Jenže kolem sedmé večer zajímavé vysílání z Rakouska končilo a tak nezbývalo, než se přeladit. Kam jinam, než na všeobecně známý "Laxík" , tedy Radio Luxembourg. Jenže, jak tak člověk po těch rozhlasových pásmech přejížděl, zaslechl občas češtinu či slovenštinu a zjistil, že v rámci obecného propagačního trendu tehdy bipolárního světa vysílá západ pro východ a východ pro západ ... a éter je naplněn vlnami a muzikou a slovy... tak proč si neposlechnout, jak bylo dnes v Kanadě, či co si o prošlém dni myslí v Paříži. Tím začal můj poslech jiných, zpravidla krátkovlnných, zahraničních rozhlasových stanic. Takové vysílání z Albánie nebo z Pekingu, to byla přímo jazyková pohádka - ten čéštin dostal hodně na frak. Z Londýna, Montrealu, Moskvy, Washingtonu i Paříže byla formální čeština v pořádku a také informace byly kvalitnější. A tak jsem poslouchal a psal dopisy. Když jsem dostal první odpověď z CBC Montreal, kde mne uvítali do řad svých dopisovatelů, neváhal jsem a psal i jiným stanicím. Mým koníčkem se tehdy stalo cosi jako sbírka rozhlasových znělek a na moje dotazy z této oblasti mi docházely kvalifikované odpovědi. Vrcholem štěstí byl dárek, který jsem dostal z kanadského rozhlasu - Ročenka WRTH, která obsahovala všechny možné a potřebné technické údaje o světovém rozhlasovém vysílání. Podobné ročenky technické i programové jsem dostal od stanice Deutschlandfunk, z Paříže mi pravidelně každých 14 dní přišla obálka s plakáty rozhlasového vysílání všech francouzských celostátních okruhů RTF. Nejkrásnější propagační materiály měla pro posluchače připraveny stanice italská - RAI Roma. To byly barevné turistické brožury a průvodce po nejkrásnějších místech Itálie. Také ty názvy v překrásné italštině ... Cortina d´Ampezzo, Fanzolo di Vedelago, Lago di Garda, ... už ten název vysílacího centra : Direzione dei Servizi delle Trasmissioni per L´estero ... to L´estero jsem byl já !

A tak jsme si psali a já večer zasedal k rádiu a ladil a ladil. Jenže pak přišlo povolání ke službě vojenské, čímž dopisování skončilo. Vojenskou adresu jsem si opravdu netroufl jim do zahraničí sdělit. Poslech jsem však vyhledával stále, i na vojenských přijímacích zařízeních ... ne však z nějakého vzdoru proti tehdejšímu režimu, jen proto, že jsem ty hlasy považoval za přátelské a ten kontakt mi chyběl ... Byla spousta jiných posluchačů, skoro "odbojářů" zralých na medaile - mezi ně jsem se však neřadil... Rád jsem jen poslouchal zprávy o vzdálených zemích a představoval si, že se tam někdy ( možná) podívám.

Poslech rozhlasu na krátkých vlnách vyžadoval určité znalosti o šíření rádiových vln . Určitě to není shodné s dnešním (ale ani s tehdejším) naladěním stanice na VKV-FM . Nepochybně to poznáte na další stránce, kde si můžete poslechnout znělky rozličných zahraničních stanic tak, jak jsem je tehdy zachytil na mgf pásek. S věrným zvukem a hi-fi vůbec to nemá nic společného. Zkusím popsat, co všechno bylo nutno vzít v úvahu a teprve potom se kochat poslechem zvuků dálek:

1) Citlivost přijímače pro příjem pásma krátkých vln a zejména rozdělení celého KV pásma do několika částí. Čím více bylo "subpásem", tím lépe se dala stanice naladit. V době šedesátých až osmdesátých let tomuto požadavku nejlépe vyhovovaly t.zv.komunikační nebo přehledové přijímače velkých radiotechnických firem - ty však byly skoro nedostupné a hodně móc drahé ( tak 10 měsíčních platů). Poměrně dobře tomuto požadavku hověly i přijímače přenosné ze SSSR, z nichž některé s karuselovým voličem měly třeba 6 KV subpásem (Selena, Riga, Spidola).

2) Výhodou a pro některé účely až podmínkou byla instalace kvalitní anteny. Vestavěná prutová moc stanic nezachytila - i když (s ohledem na níže popsané) se někdy člověk dočkal divu.

3) Selektivita přijímače vyjadřovala možnost nakolik je rádio schopno z celého spektra vybrat právě jen tu jednu stanici a co nevíce potlačit falešný příjem všech stanic, které se na ni tlačily z nejbližšího okolí jí přiděleného kmitočtu (či délky vlny).

4) Uvědomit si, jaká je denní doba a nesnažit se zachytit vysílače večer na vlnách, které jsou aktivní za slunečního svitu a naopak. Vyplatilo se i sledovat předpověď šíření radiových vln v daném období podle cyklu sluneční aktivity.Někdy se však radiové vlny chovaly zcela divoce a připravily překvapení s příjmem vzdálených stanic na vlně kde by to nikdo nečekal. Způsobila to třeba polární záře nebo nějaká deformace ionosféry, odkud se krátké vlny odrážely.

Obecně je známo, že radiové vlny (definovaných délek) se šíří dvěma způsoby - t.zv. přízemní cestou a t.zv.odraženou cestou. Přízemní cesta (vlna) nemá velký dosah, ale poskytuje kvalitní signál. Odražená cesta rádiové vlny má velký dosah, ale její závislost na stavu ionosféry je také velká, takže se přijímaná stanice velmi často úplně ztratí. Velmi nepříjemný stav nastane, když se obě vlny - přímá i odražená setkají na anteně přijímače. Tam se vzájemně sčítají či odčítají ( podle fáze) a dochází k t zv. úniku či faddingu. Takový signál najednou vzroste a zahltí přijímač rachotem a vzápětí klesne pod úroveň citlivosti přijímače, takže se úplně ztratí. První problém trošku řeší t. zv. AVC (automatické vyrovnání citlivosti) v přijímači, na druhý ani tato funkce nestačí.To jen abyste věděli, že příjem KV není procházka růžovým sadem.

Vysílací stanice však také uznávají, že posluchač si kvůli nim nebude lámat hlavu všemi uvedenými podmínkami a snaží se mu vycházet vstříc, jinak by se jim mohlo stát, že by je nikdo neposlouchal. Proto šíří svá vysílání v určitou denní dobu jen na určitých vhodných vlnách, dokonce se řídí i podle ročních období. Vysílací antény směruje k posluchačům, kteří jsou v plánu podle zeměpisného uspořádání a v neposlední řadě se snaží zvýšit vysílací výkony. Tak se často stane, že dvě silné vysílací stanice vedle sebe způsobí, že není poslouchatelná ani jedna. Uplatní se totiž další jev, t.zv.interference, kdy vedlejší signály se sečtou a vytvoří akustický nový signál, který píská, kvílí a hučí víc než známá "rušička".

Rušička, to je také pojem z doby "studené války" - pro zamezení poslechu nežádoucích informací byly některé stanice, zejména "Svobodná Evropa", někdy i "Hlas Ameriky" rušeny tím, že na jeich vlnu se naladil silný místní vojenský vysílač, který jakýmsi "bubláním" přehlušil zvuk původního vysílače. Někdy to bylo účinné, jindy ne - záleželo na mnoha okolnostech.

Na další stráce webu si můžete poslechnou záznam některých znělek blízkých i vzdálených stanic a sami posoudit, jak moc některé jevy (fadding, interference) dovedly poslech znepříjemnit. Pokud jste už poslouchali znělky československé - místní, budete asi kvalitou zklamáni - přesto si poslechněte, jaké znělky používaly světové stanice k identifikaci vlastního vysílání. Z mého pohledu nejhorší je "estetická" varianta znělky, kdy technické a identifikační údaje jsou podkresleny hudbou. Ta často úplně ruší srozumitelnost slova...

Ani já sám nepovažuji tyto záznamy za fatální historické dokumenty. Jde mi jen o jakousi ilustraci tehdejší doby, způsobu získávání informací a o skutečnost, jak rozhlas mohl přispět v každé době ke sbližování ( nebo rozdělování) národů a lidí vůbec. Dnes si stovky různých zahraničních stanic můžeme poslechnout na internetu ve srozumitelné kvalitě, kdo vládne cizími jazyky může si informace ověřovat z různých zdrojů a místní sdělovací prostředky ani politici už nejsou schopni nás zcela ovládat. A to je snad dobře , že ano ...