Autorova zpověď...

 

Potkalo mne v životě to štěstí, že můj koníček a povolání jsou totožné. V elektrotechnickém oboru se mi podařilo dosáhnout docela slušné kvalifikace, měl jsem štěstí i na dobrou partu v zaměstnání. Každé životní období už od dětství se vyznačovalo nějakým druhem vztahu k elektrice.

Mámu jsem šokoval asi v devíti letech, když jsem jí do staré kredence namontoval osvětlení na baterii, které se zapínalo samo při otevření dveří - blbost, že ano, dnes děcka v osmi už perfektně ovládají počítač a množství dálkových ovládačů všech možných zařízení lépe, než jejich rodiče.
Když otec moji zálibu vzal na vědomí, sehnal mi od kamaráda stará telefonní sluchátka, já natáh dráty, připojil baterii a telefonovali jsme si z kuchyně do pokoje. Pak mě to přestalo bavit a stále víc mě provokovalo v kuchyni nevyužité rádio Markofon, které mělo vzadu zdířky pro gramofon. Jedna z nich krásně vrčela po dotyku prstem. Tátův kamarád mě informoval, že přes to rádio, pomocí mikrofonu ze sluchátka a baterie mohu do rádia mluvit! To byla bomba! Pilou jsem přeřízl sluchátko, získal tak reportážní mikrofon, zapojil do rádia, přepnul na gramo - a se sestrou jsme mámě z pokoje do kuchyně reportovali ... Pak jednoho dne z rádia něco zasmrdělo, zhaslo a zvadlo docela. No naštěstí to až tak nevadilo, v té době jsme už měli jako stálou kulisu zapnutý dráťák - rozhlas po drátě. Už jsem trochu povyrostl, a v radiotechnickém kroužku zdejšího domu pionýrů jsem stvořil první krystalku a ošahal si první miniaturní bateriové elektronky 1F33 ... Bohužel, chystaná dvoulampovka z toho už nebyla, vedoucí kroužku nevydržel ... To rádio mi ale doma začalo hodně chybět. Chodil jsem kolem výkladních skříní Elektro-Rádio a hltal očima nabízené stroje. Někdy kolem roku 1959 byla v Brně výstava úspěchů radiotechniky - tam jsem poprve viděl magnetofon. Byl to vlastně drátofon, asi Meopta Paratus, na tehdejší dobu kouzlo! Ale ještě víc mne zaujalo rádio - byla tam Tesla Lambda 5 v provozu a dostal jsem (i jako děcko) od ní prospekty (cyklostyl), takže jsem od té doby věděl, co to je "komunikační přijímač". Pak už mi zbylo jen koukat do výloh prodejen. Peněz moc nebylo a nepřipadalo v úvahu, že by rodiče pořídili domů takovou zbytečnost, jako je rádio, když máme ten dráťák...
Uplynulo několik roků a já dostal svoji první výplatu, a pak další ... šetřil jsem jak se dalo, v obchodech jsem měl svého miláčka, jehož obrysy byly stále zřetelnější - byl to přijímač Tesla Festival, krásný černý, leštěný s mnoha reproduktory ... Pak jsem měl našetřeno ... a koupě se stala reálnou, vtom bylo ohlášeno snížení cen. Tehdejší nejkrásnější a nejlepší přijímač Filharmonie byl zlevněn na 1500.-  Jeden a půl mého měsíčního platu ... Tak jsem do toho šel. Kdo to nezažil, neví , co to je za pocit, když oživujete novou, krásnou věc, po níž člověk dlouho toužil a najednou ji má doma a je to to nejlepší, co je k mání, má to i VKV ! Zvuk tohoto miláčka jsem vnímal celým tělem. Psal se asi rok 1963 a já se stal fandou rozhlasového vysílání. U té kouzelné skříně jsem seděl každou volnou chvíli a ladil a poslouchal. Poslouchal jsem stanice naše i zahraniční, pokud vysílaly v češtině nebo slovenštině. A bylo jich v té době dost. Vysílaly především na krátkých vlnách a ty chodily nejlépe až za tmy. Přes den to bylo hlavně VKV vysílání stanice Československo. Ale k večeru, každý den v 18 hod. vysílala stanice Ö3 ( Österreich drei) z Vídně hodinový pořad šlágrů, který redigovala a uváděla paní Eva Maria Kaiser. Rádio Filharmonie šla přeladit na rozsah CCIR VKV velmi jednoduchým způsobem, pro elektrotechnika žádný problém. Stačilo pootočit správné trimry a bylo to. Rakouské vysílání bylo v Brně běžně přijímáno, ať už se jednalo o zmíněný VKV vysílač okolo 100MHz (přesně se to nedalo určit), nebo na středních vlnách Linz, či přímo Vídeň 1. Vysílali moderní muziku ( dnes označovanou jako popík) denně v 9.20 do 10  hod, pak znovu od 11 do 12 hod. Vídeň 1 pak na SV od 12 hod vysílala pořad "Autofahrer unter Wegs", kterou většina z nás, němčiny neznalých jednoznačně identifikovala jako"autofára". To byl pořad slova a hudby, podobný jako se později vysílal i u nás nejprve z Prahy - s názvem "Šťastnou cestu", moderovaný Jiřím Štuchalem, později z Bratislavy jako "Pozor, zákruta!", kde pracovala dodnes moderující Zuzana Bubílková. Na stanici Československo, na VKV se v krásných šedesátých letech začala vysílat také hudba západní provenience n.př. v pořadu Gramotingltangl. Ten byl moderován Jiřím Suchým a někdy dokonce i Janem Werichem! Vtipný, moderní pořad. Také pořad "Vysíláme pro vaše magnetofony" byl zdrojem bezvadných skladeb z historie jazzu a popu. 
V té době jsem poměrně pravidelně poslouchal rozhlasové vysílání ze zahraničí pro československé posluchače a také jsem na ně reagoval korespondencí. Psal jsem si v té době s BBC London, Radiem Paris, Radiem Canada, RTI Roma a informativní kontakt jsem měl i s Denmarks Radio Kodaň. Z Montrealu v Kanadě jsem dostal dárek naprosto neocenitelný. Byl to sborník světového rozhlasového vysílání ( WRTH - World Radio TV Handbook). Tam byly uvedeny všechny vysílače světa a jejich kmitočty, vysílací časy, notový záznam znělek, ohlašovací text a další informace. Takže dobrý rozjezd k t.zv. DX poslechu rozhlasu. Nastala však doba vojenské služby a  koníček musel aspoň na čas stranou. Přesto jsem si i na vojně dost troufal... jako bažant jsem si bral iniciativně rajóny na útvarové radiové učebně, kde byl fakt dobrý přijímač. A aspoň na chvilku před večerkou jsem si naladil známé hlasy ... a pak nezapomněl nastavit na přijímači původní sestavu. ... Po vojně nastal trochu jiný běh života, poslech rádia byl upozaděn, věnoval jsem se spíše hi-fi, začlenil se do Československého hi-fi klubu, odebíral špičkový časopis "Hudba a zvuk", připomněl si studium na průmce v oboru "sdělovací a radioelektronická zařízení" a trosku začal dělat zvukařinu.
Mezitím čas dále plynul, specializace se měnila a já najednou zjistil, že v kontejnerech a na smetištích se začínají objevovat rádia, na která jsem v době jejich slávy nemohl z cenových důvodů ani pomyslet ... Stradivari, Juwel, z Tesel Rekreant a starší Orient a také hromady těch, jichž se prodávaly statisíce - Klasik, Romance, Rytmus...  a chytil mě jakýsi záchvat nostalgie, první krok k rozhodnutí sbírat tyto výrobky našich otců....  A tak jsem se dostal až ke stránkám tohoto webu, na němž bych vám rád předložil, co se mi v oborech radiového poslechu a radio sběratelství podařilo nashromáždit, ať už fyzicky nebo jako informace ....
Dík za pozornost a teď už stačí jen kliknout na jednotlivé tematické oblasti ....

Historie projektu

První stránky jsem na téma sbírání rozhlasových přijímačů vytvořil pomocí Front Page a uložil na tehdejším webhostingu VOLNY v roce 2006. V roce 2008 jsem stránky rozšířil o pojednání o "Rytmusové řadě" přijímačů Tesla. Počítadlo návštěv jsem na stránku přidal v říjnu 2008 a dosud se na něm objevilo číslo 3250. Přes tyto návštěvy jsem také získal několik nabídek dalších přístrojů do sbírky i požadavky na spolupráci či o radu. Takže stojí za to nyní tyto stránky  modernizovat a rozšířit i o oblast rozhlasu.