Úvodní stránka > Rytmusová řada

Rytmusová řada

je příkladem, jak výrobce ( Tesla n.p.) vyvinul přijímač a postupem let jej inovoval. Jde tedy o jakousi vývojovou řadu.

Klepnutím na obrázek získáte větší rozlišení.

Protože prvním členem této řady byl přijímač Tesla Rytmus (r.v.1948), kolega sběratel z HRČS, Mgr.Fr.Peřina, tyto příbuzné typy nazval "Rytmusovou řadou". Toto označení se mezi sběrateli ujalo. Pokusil jsem se celou tuto řadu popsat a doplnit všemi příbuznými typy. Řada byla velmi úspěšná, mnoho přístrojů bylo vyvezeno do zahraničí, zejména do západní Evropy a do Asie. Celkem se vyrobilo přes 1 milion kusů a přijímače této řady byly vyráběny 10 let.

" Řada "RYTMUS" - komentář

Po ukončení 2.světové války byla československá radiotechnická výroba znárodněna a v roce 1946 vytvořen jednotný , národní podnik TESLA. (Pro informaci o této události doporučuji navštívit www.oldradio.cz Zpočátku jednotlivé závody nového podniku pokračovaly ve výrobě svých výrobků , u nichž byly upraveny zpravidla jen texty na zadních stěnách , případně doplněny firemní znaky nového podniku TESLA.

Vlastní vývoj se pak projevil úpravami původních výrobků do nových podob. Tak například osvědčený lidový univerzální příjímač Philips 204U , vyráběný v závodě Hloubětín se stal předchůdcem přístroje TESLA RYTMUS , který byl úvodním výrobkem několika následujících typů.

Následovala řada obměn tohoto základního typu , kde se postupně měnily hlavně skřínky , zatímco šasi a zapojení doznávaly změn podstatně menších.Zajímavostí je,že u posledního typu této řady TESLA 422U z r.1956 se výrobce vrátil k výchozímu typu bakelitové skřínky z roku 1948 ,doplněné malými změnami a magickým okem.

Velkou inovací "rytmusové řady" měl být typ 420U - TRIO , vyráběný v letech 1956-57 , kde už zastaralé U-lampy byly nahrazeny nově vyvinutými elektronkami žhavení 12 a 35V (12H31,12F31,12BC31,35L31).Mezitím si však konstruktéři uvědomili, t.zv. "univerzální zapojení" je nehospodárné a navíc sjednocená střídavá elektrická síť už univerzály nevyžaduje. Přes "polouniverzální" zapojení přijímače Tesla 420A pak výrobce přešel k napájení přes síťová trafa .

Takže typem TESLA 420U skončila "rytmusová řada" a o dva roky později přijímačem TALISMAN 308U skončila i výroba "univerzálních přijímačů v TESLE.

=============================================================================

ELEKTRICKÉ ZAPOJENÍ

přijímačů "rytmusové řady" je koncipováno, jak už bylo řečeno, jako t.zv. univerzální - t.zn. použitelné pro napájení střídavým i stejnosměrným proudem.Před sjednocením napájecí energetické sítě na střídavých 220V / 50Hz se vyskytovaly různé místní energetické sítě n.př. 110V, 127V a to jak střídavé, tak stejnosměrné. Bylo proto výhodné vyrábět tyto "univerzály", bez síťových transformátorů. Pro různá napětí jsou předřazeny různé hodnoty srážecích odporů pro anodové napětí a žhavící proud. Tím se tyto přijímače chovaly jako zajímavý tepelný zdroj, neboť velká část příkonu se měnila v teplo. Nevýhodou tohoto zapojení tedy byla nehospodárnost, ale nejen ta. Přímé propojení šasi přístroje s elektrickou sítí způsobilo mnoho úrazů el.proudem zejména domácím kutilům a opravářům na koleně. Pro napětí 220V měly předřadné prvky vyšší hodnoty, pro 110V se jejich ohmické hodnoty snížily. Přijímač byl tedy navržen na jakýsi kompromis. Při napětí 110V byl nižší jeho příkon i výstupní výkon a pravděpodobně byly horší i další parametry. Proto u zvláštních typů, určených hlavně pro vývoz (412U, 413U, 414U ),

bylo pro napájení přijímače použito elegantnější, ale trošku nákladnější řešení - pro 110V zdvojovač napětí.

Tím se výkon i ostatní parametry přijímače na 110V v podstatě nelišily od přijímačů na 220V.
Dalším problémem bylo připojení gramofonové přenosky , protože muselo být řešeno její bezpečné oddělení od sítě. Proto první typy rytmusové řady nejsou přípojkou pro gramofon vůbec vybaveny. Tento problém vyřešila TESLA až v roce 1952 pomocí nízkofrekvenčního (signálního) izolačního transformátorku.

Z hlediska radiotechniky jde o superhety s dvěma mezifrekvenčnímy trafy , postavené na elektronkách U-řady ( UCH21, UBL21 a UY1N).Některé typy byly doplněny optickým indikátorem ladění (magickým okem) s využitím lampy EM11. Typy se zdvojovačem napětí pro 110V používají dvě elektronky UY1N.

Z hlediska komfortu uživatele se postupně mění počet vlnových rozsahů od dvou u Philetty , přes tři u Šariše a Rytmusu až po čtyři od typu 504U-II Pionýr , dále.

Všechny typy jsou standardně vybaveny dvoustupňovou tónovou clonou , spřaženou s ovládacím knoflíkem hlasitosti. Zapojení obvodů tónové clony se měnilo mnohem více ,než jiné obvody.(Viz schema v literatuře).

Od roku 1952 , po zahájení výroby zmíněných NF izolačních traf byly další typy vybaveny přípojkou pro gramofonovou přenosku , spínanou páčkovým přepínačem na zadní stěně, který do té doby byl u několika typů použit, ale nezapojen..

Více o této problematice viz publikace : Kottek - ČS rozhlasové a TV přijímače.

KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ

navazuje přímo na předchůdce , tedy Philetty .Zůstává základní můstkový tvar šasi , zvětšují se pouze jeho rozměry. Větší prostor skříně byl zvolen z několika důvodů.Především to byl praktický příznivý vliv větší skříně, ozvučnice a reproduktoru na přednes přijímače. Druhým důvodem byla zřejmě nutnost dát lidem za laciný peníz větší rádio, než byly trpasličí Philetty ( a uznejme ,že skutečně zvuk těchto rádií vytvářel pocit mnohem lepšího "stroje" , i když elektricky to bylo totéž).

V podstatě zůstává skoro stejné i rozmístění ovládacích prvků a součástek na šasi , vzhledově stejné jsou u prvních typů i ovládací knoflíky.Vypínač a potenciometr hlasitosti spojený s posuvným spínáním tónové clony je na pravé boční stěně , na levé stěně je ladění a přepínač vlnových rozsahů.

Přímo u typu RYTMUS se vyskytují dva druhy srážecích děličů : standardní ležatý třídílný (použitý u celé následné produkce) ale také verze se dvěma svisle montovanými drátovými odpory.

Reproduktor je běžný dynamik s průměrem koše 160 mm . Narozdíl od Philett byl připevněn přímo na ozvučnici , nikoliv na šasi. Příslušné výstupní transformátorky se v průběhu výroby měnily, kromě typového označení je to patrno na umístění jejich vývodů.

První velkou "rošádou" (přesunem součástí na šasi) bylo přemístění oscilátorových cívek do větší vzdálenosti od vstupních , ke které došlo od typu 504U-II - Pionýr.
Další změny umístění součástek si vyžádala jakási "vývojová odbočka" směrem k trafotypům "A" u přístroje TESLA505A- Favorit. Aby se získalo místo na síťové trafo,byl přesunut elyt na místo, kde u Rytmusu byly oscilátorové cívky. Na místo elytu pak přišlo výstupní trafo.Takto získaný prostor byl využit pro síťový transformátor, na němž byla připevněna usměrňovačka.

Základní řada pokračovala bez tohoto přesunu, avšak u 504U-II došlo k ovlivnění koncepcí 505A-Favorit (nebo obráceně, neboť oba přístroje se vyráběly současně) změnou polohy stupnice. Oproti RYTMUSU (a všem dalším typům řady) mají pouze Pionýr a Favorit stupnici umístěnou v horní části čelní a v přední části horní stěny, jen několik stupňů proti vodorovné poloze. Vzhledově to bylo řešení zajímavé a příjemné , nebylo nutno se k přijímači při ladění sklánět, avšak všechno je za něco.Zde byla konstrukce poněkud nedotažena , takže při každé demontáži šasi ze skříně bylo nutno rozpojit a pak opět při montáži navádět lanko ukazatele ladění. Kdo ví, jak nepříjemná je to činnost, pochopí, že zřejmě zpětný tlak opraven zapůsobil tak, že tato koncepce nebyla dále akceptována.

Mezi zajímavosti umístění součástek patří fakt, že destička spínače tónové clony byla u typů 409U a 410U otočena letovacími očky směrem dopředu - ke stupnici, zatímco u všech ostatních typů směrovala letovací očka dozadu.

Drobné konstrukční změny na šasi byly provedeny v souvislosti s osazováním GRAMO-vstupu.Už od r. 1951 byly některé výrobky typu 406U-Vltava osazovány zdířkami a přepínačem GRAMO ,které však nebyly zapojeny. Zdířky byly na zadní stěně označeny , ale nevyraženy otvory. (Čekalo se na dodávku izolačních NF transformátorků, které přišly až v r. 1952 - výrobce bohužel neznám).

Jiné drobné konstrukční změny na šasi se týkají úchytů a nosníčků pro připevnění šasi do dřevěných skříní. Byly tvořeny buď jednoduchými úhelníčky v počtu 3 až 4 nebo přibodovanou pasovinou s otvory se závitem M4.

U bakelitových výlisků skříněk byly použity dva druhy horních příchytek zadní stěny. Originál z Rytmusu byl použit i v typech Accord 401U, 402U a Pionýr 504U-II. U typů Standard 405U a také 410U byly použity nové typy příchytek a jim odpovídající úpravy kolejniček na výlisku skřínky. První typ příchytek pasuje také na typ 422U, i když tam už byl použit druhý. Z toho vyplývá, že první typ (starší) se nedá bez úpravy použít na 405U a 410U, naopak druhý ( novější typ) vyhovuje pro všechny skřínky.

Konstrukce stupnice byla u rytmusové řady (kromě už zmíněných dvou typů 504 a 505) připevněna na šasi, byla vcelku kvalitní s kolejničkovým vodítkem ukazatele stanic , který byl přesunován pomocí ocelového lanka.Vlastní skleněná stupnice měla potisk ze zadní strany, některé vydržely bez problémů 50 let, jiné o potisk přišly, zejména při snaze opravářů stupnici vyčistit. Při restaurování tedy pozor!

Typů stupnic je mnoho a často i stejný přijímač používal několik typů stupnic.

Celá řada, o níž je řeč , byla velmi dobře přístupná opravám přes zadní a spodní stěny. Kromě Pionýra a Favorita se velmi jednoduše dá vyjmout ze skříně. K demontáži stačí jen odletovat přívody k reproduktoru a povolit pár šroubků.

OSAZENÍ SOUČÁSTKAMI

Jednotlivé prvky elektrického zapojení se měnily postupně podle toho, jak se objevovaly na trhu nové výrobky kooperujících závodů (n.př. Tesla Lanškroun) .Jde n.př. o odpory (rezistory) , kondenzátory, spojovací vodiče , trafa , lad.kondenzátory atd. U prvních typů řady byly osazovány svitkové kondenzátory v hnědé barvě (Tesla Always) , později byly černé. Rezistory byly nejprve ve tmavě rudé až hnědé, později se barva měnila na červenou a ještě později na cihlovou červeň. Vždy však byly vývody originálních rezistorů radiální.
Podobně ve v.f. části byly původní terčové kondenzátory nahrazovány slídovými v pertinaxu. Naopak zase původní slídový C11 / 80pF byl nahrazen keramickým, nejčastěji v zelené barvě.

VZHLED PŘIJÍMAČů --- jejich skříně

byly nejčastější a nejviditelnější změnou pro zákazníka.

V podstatě lze skříně této řady rozdělit na bakelitové (z hmoty FUTURIT) a dřevěné ( lakované, dýhované, leštěné ) Podle dnešního pohledu se jako nejhezčí jeví bakelitové skřínky 504U-II Pionýr , 405U - Standard , a Tesla 410 U, ale je to záležitost individuální.

Z dřevěných skříněk vítězí typy 406U-Vltava a také 407U , ale ten jen za předpokladu , že by byl bez magického oka. Umístění magického oka na čelní stěny přijímačů se žebrováním bylo velmi problematickým vylepšením , neboť často vedlo uživatele k vylomení překážejícího žebra , aby lépe viděl na indikátor.(Nejčastěji u 407U).